Co je to praSEO?

SEO je zkratka pro “optimalizaci pro vyhledávače” (Search Engine Optimisation). To asi většina z vás ví. Je to dost důležitá věc, protože když vaše stránky vyhledavač nenajde, jakobyste neexistovali. Na internetu se dá najít spousta článků o tom, jak správně optimalizovat. Také existuje spousta firem, které se věnují poradenství v oblasti SEO (u nás je asi nejznámější H1 a Dobrý Web). Jelikož tento článek nemá být o SEO, shrnu jen tři nejdůležitější principy optimalizace pro vyhledávače. Jde o tyto tři body:

1. Sémantika (aby robot vyhledávače rozpoznal, co je nadpis apod.)
2. Správná klíčová slova na stránce (když prodáváte dveře, ale slovo “dveře” na stránce nepoužijete, těžko vás vyhledávač na toto slovo najde)
3. Odkazy (nehraje roli jen jejich počet, ale i “kvalita”)

PraSEO je pejorativní výraz pro takovou optimalizaci, která se snaží vyhledavač “oblafnout”. Stránka optimalizovaná pomocí technik praSEO se snaží vyhledavači nalhat, že je mnohem zajímavější, než ve skutečnosti je.

V praxi je občas těžké najít hranici mezi SEO a praSEO. Obě metody jsou založeny na dvou faktech:

1. Znalost základních principů “ohodnocování” stránek, které má hlavní vliv na pořádí výsledků při hledání ve vyhledávači
2. Snaha získat ve vyhledávači lepší pozici na konkrétní klíčová slova (fráze)

Jaká je tedy přesná definice pro praSEO? Webster
dictionary tvrdí:

Praseo - A combining form signifying green; as, praseocobalt, a green variety of cobalt

No, nevím, nějak mi ta definice nesedí :o) Ani na českém internetu jsem žádnou přesnou definici nenašel. Jsou jen prostě metody, o kterých se ví, že jsou praSEO. Pojednává o nich mimo jiných zajímavý článek href="http://www.jakpsatweb.cz/clanky/podvodne-seo-techniky.html">Podvodné
optimalizační techniky od Dušana Janovského (Yuhůa)

Takže žádná oficiální definice zřejmě neexistuje. Já sám jsem si tedy vytvořil vlastní jednoduchou definici: praSEO je všechno, co je vytvořeno JEN za účelem zlepšení pozice ve vyhledávačích a pro uživatele to má prokazatelně NULOVÝ přínos. Do této definice se vejdou nejčastější techniky jako např. hromada klíčových slov vespod stránky, linkfarmy apod.

Nedávno jsem tuto mojí definici napsal do emailové konference
seo.nawebu.cz a diskutoval jsem o ní s Radkem Ondrou, kterému se moje definice nelíbila. Nicméně mě zatím nepřesvědčil, že by byla nepravdivá. Rozhodně odmítám přijmout jeho tvrzení, že už samotný fakt, že se moje stránka zobrazí na lepší pozici, je přínos pro uživatele, protože mě snáze najde. To je samozřejmě nesmysl - uživatel chce najít nejrelevantnější stránku. Ne takovou, o které já jako
tvůrce si myslím, že je pro něj nejlepší.

A co vy si myslíte o praSEO? Kde je hranice mezi SEO a praSEO?

Jaromír Nohavica online

Jaromír Nohavica je nejen velkou osobností mezi písničkáři, ale také velký fanda internetu. Svědčí o tom mimo jiné jeho poslední “album” s patřičným názvem “Pražská pálená”. Toto album se nedá koupit v obchodě, ale pouze stáhnout a vypálit z oficiálních stránek www.nohavica.cz. Písničky na tomto albu nejsou žádné novinky, naopak. Ačkoliv oficiálně na žádném albu nikdy nevyšly, jde většinou o písničky staré i několik desetiletí. Většina fanoušků je však zná ze starých koncertů nebo spíše alespoň z jejich desetkrát přehrávaných nahrávek nevalné kvality. Nyní je však 22 starých písniček oficiálně ke stažení ve výborné kvalitě. Pořád je to ale jen zlomek všech zatím nevydaných Nohavicových písní.

Ale Jaromír Nohavica jde na internetu mnohem dál! Založil si totiž Písničkový blog! A nejedná se o jen tak obyčejný blog. Jaromír Nohavica se totiž rozhodl publikovat svoje reakce na současné dění v podobě písní! Zatím jeho blog obsahuje pouze dvě písně:

• “Už zase bijou děti” - smutná píseň složená jako reakce na dění kolem CzechTechu
• “Ladova zima” - velice veselá píseň mapující události letošní zimy

Téměř všechny weby hudebních kapel a muzikantů se omezují jen na prezentaci kapely a přehled koncertů. Jaromír Nohavica dokázal z internetu vytěžit mnohem více a nabídl svým fanouškům velice zajímavý a jedinečný obsah. Kéž by se touto cestou vydalo více umělců.

P.S.: Když už se zmiňuju o webu Jaromíra Nohavici, tak si nemůžu odpustit jednu výtku. Jestli jsem to dobře zaznamenal, změnil se webmaster tohoto webu. S novým webmasterem přišel nový a unikátní obsah o kterém se zmiňuji výše (otázka je, jak velká je to zásluha webmastera), ale došlo také k redesignu webu. Kromě toho, že zmizela spousta zajímavého obsahu (např. texty snad všech (i nevydaných) písní apod.), dostala na frak i použitelnost. Především navigace je hrozná a neintuitivní. Menu druhé úrovně je úplně jinde než menu první úrovně, několik položek v menu není klikatelných, přestože se od ostatních vizuelně nijak neliší (proč tam vůbec jsou?), na některé stránky se dostanete jedině z úvodní stránky (např. zmiňované album Pražská pálená) a na úvodní stránku se z jiné stránky nedostanete nijak. Tento fakt bohužel docela shazuje vynikající vlastnosti webu o kterých jsem se zmiňoval výše.

A tenhle znáte?

Jede webmaster vlakem a slyší <td></td> …. <td></td> …. <td></td> …. <td></td> ….

Hledá se font pro programátory

Dnes jsem se snažil najít font, který by byl pro programování lepší než Verdana, kterou v současné době používám. Při programování, kdy člověk čučí 80% pracovního času do kódu, je důležité vybrat si pro práci správný font. Verdana je dobrý font, nebo? byl navržen speciálně pro monitory (většina klasických fontů je navrhována pro tisk) a tak se na monitoru dobře čte. Ale “programátorský font” by měl splňovat více kriterií, než jen dobrou čitelnost. Strýček Google mi našel spoustu webů, kde se přesně toto řešilo. Bohužel všichni vhodní kandidáti (např. Bitstream Vera Sans Mono) si neporadí s českými znaky, takže se nedají v našich podmínkách použít.

A jaká kritéria by měl takový font splňovat?

• Především by se měl dobře číst
• Měl by být dobře čitelný i při vypnutém antialiasu
• Dobrá čitelnost i při menší velikosti fontu (čím víc znaků se při dobré čitelnosti vejde na řádek, tím lépe)
• Podpora českých znaků
• Podobné znaky by měly být jednoduše oddělitelné (např. l a I, O a 0 apod.)
• Závorky (a podobné znaky) by měly mít dostatečný rozestup, aby na první pohled bylo vidět, kolik jich je na sobě

To je vše, co mě doposud napadlo. Jestli někoho napadne nějaké další kritérium, nech? ho poznamená do komentářů. Stejně tak, pokud máte tip na nějaký vhodný font.

Jaký byl World Usability Day

Právě jsem se vrátil z konference World Usability Day. Tento den byl stanoven na 3.listopad a jeho cílem je vnést do vědomí lidí co je to usability testing (testování použitelnosti), user centered design (design zaměřený na uživatele) a accessibility (přístupnost).

Letos se konal první ročník jehož hlavní akcí je veřejná konference (Praha byla jedním z 50 míst na světě, které se do akce zapojilo). Celou konfrenci pořádala firma SUN ve spolupráci s ČVUT. Proč zrovna SUN a ČVUT? No možná právě proto, že právě SUN vybudoval na akademické půdě ČVUT laboratoř pro testování použitelnosti (dokonce je nyní možné user experience a usability testing na ČVUT studovat!!!). Takže mají bohaté zkušenosti o které se mohou podělit s ostatními (a očividně to dělají rádi). Celá konference byla zaměřená především na testování použitelnosti, jaký má význam, jaké jsou základní metody apod. Na konkrétních příkladech jsme mohli vidět zjednodušené výsledky takových analýz (zajímavé byly výsledky testování použitelnosti daňového přiznání :o)

Na takto zajímavé a obsáhlé téma je ale jeden den málo. Takže si organizátoři nekladli za cíl, naučit lidi dělat usability testy, ale jen je s touto metodou seznámit a dát jim nějaké základy. Nakonec jsme se byli podívat, jak vlastně taková laboratoř pro testování vypadá a jak takový test probíhá.

Zde bych udělal takovou odbočku. Většinou, když někdo vypráví nebo píše o testování použitelnosti, popisuje laboratoř ve které se testy provádí a druhou místnost, kde je testovaný produkt a kamery, které sledují počínání testované osoby a jak si počíná při plnění úkolů. To je sice všechno hezké, ale hrozně nákladné. Podle mě je důvod, proč firmy nedělají testování použitelnosti ten, že buď o tom nic neví nebo si myslí, že to je hrozně nákladné a nemají jistotu, že se jim náklady vrátí (vždy? zbudovat vlastní laboratoř musí stát hrozné peníze). Existuje samozřejmě varianta nechat si dělat testování nějakou specializovanou firmou. Problém ale je, že u nás je takových firem poskrovnu a při častém testování (které je důležité) se to začíná prodražovat. Můj názor je, že laboratoř je dobrá pro veliké firmy (jako je např. SUN), ale že menší firmy (jako je třeba ta, ve které pracuji) mohou dělat testování sami a levně. A nepotřebují k tomu budovat žádnou laboratoř. A co víc - jsem přesvědčen, že celé testování (od příprav až po finální report) je schopen udělat sám jeden člověk. Lepší to je samozřejmě ve dvou a ve třech už vytvoří plnohodnotný tým. S tím jedním člověkem je to trochu extrém, ale ve firmách, které zatím nejsou přesvědčeny, že se jim testování použitelnosti vyplatí a kde to chtějí zatím jen vyzkoušet aniž by do toho musely víc investovat, je to podle mě schůdné řešení. Ale k tomu se v budoucnu určitě ještě vrátím.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem rád, že se podobné akce konají, protože použitelnost je často opomíjena (u nás obzvláště) na úkor nás všech.

Vytrženo z kontextu

Ivo Lukačovič se na svém blogu rozplývá nad návštěvností jejich nově předělané služby Spolužáci.cz. Nepoužívám tuto službu, takže ji nebudu hodnotit. Důvod proč píšu tento spot je jedna drobnost v již zmiňovaném článku od Ivo Lukačoviče. Ten, aby podpořil svá slova, cituje Petra Staníčka (aka Pixyho):

Odkaz na původní článek však neuvádí (asi ví proč). Z výše uvedeného citátu by se mohlo zdát, že je Pixy s novou službou spokojený, ba dokonce je z ní nadšený. Já si však pamatuji, že jsem Pixyho názor četl a rozhodně to nebyla pozitivní kritika. Dovoluji si citovat ze stejného článku:

Můžete si přečíst celý Pixyho názor

Nechci nijak napadat službu Spolužáci.cz. Jak jsem řekl, nepoužívám ji - nemohu ji hodnotit. Ale to drzé vytržení z kontextu bez uvedení odkazu na celý článek jsem nemohl nechat bez komentáře…

Reflex online

Ačkoliv jsem “Reflexový závislák”, nenavštěvuji web tohoto časopisu nikterak pravidelně, spíše vyjímečně. Teprve nedávno jsem zjistil, že na tomto webu jsou všechny články publikovány online hned druhý den po vydání časopisu (tedy v pátek) v kompletní podobě. Samozřejmě je to skvělá věc, mít možnost přečíst si články z Reflexu na webu. Hodí se to obzvláště když vám uteče nějaké zajímavé číslo, nebo když se chcete na svém webu odkázat na nějaký zajímavý článek z tohoto plátku.

Nedokážu si ale odpovědět na pár otázek: Proč už v pátek? Neškodí tím Reflex sám sobě? Nepřichází tím zbytečně o peníze, když si někteří čtenáři čtou časopis jenom na webu zatímco dříve si jej kupovali? Jistě, na Reflexu vzniká celkem rychle závislost a kdo se stane závislým, těžko vymění papírovou verzi za online šidítko (závislost na Reflexu se projevuje tak, že ve čtvrtek nemůžete dospat a nejste poránu schopni komunikovat, dokud si v nejbliží trafice nekoupíte nové číslo). Ale přesto je určitě dost těch, kterým za to ta ušetřená dvacka stojí.

Chci tím říct, zda-li by nebylo rozumnější dávat články na web až ve chvíli, kdy vychází další číslo. Tedy s týdenním zpožděním. Žádnou z výhod to neztratí (když prošvihnu nějaké číslo, bude tou dobou už na webu) a týden zpoždění může už být argument pro koupi tištěné verze.

Chápete někdo současnou strategii Reflexu? Že by peníze z reklamy na webu pokryly ztráty v prodeji tištěné verze? Tomu nevěřím.

Nová kniha: Použitelnost domovských stránek

Zoner press (poslední dobou mnou nejoblíbenější vydavatelství) vydal český překlad knihy Jakoba Nielsena a Marie Tahir Homepage usability, tedy v češtině Použitelnost domovských stránek. Na rozdíl od první u nás vydané knihy Jakoba Nielsena Web.design, která je pojata možná až moc teoreticky, je tato “nová” kniha pravým opakem. Na konkrétních příkladech 50ti známých i neznámých domovských stránek (např. about.com, amazon.com, yahoo.com a další) ukazuje nejčastější chyby, které snižují použitelnost webu. A díky těmto konkrétním příkladům je kniha samozřejmě velice čtivá. Nekorunovaného krále, knihu Nenu?te uživatele přemýšlet od Steva Kruga sice neporáží, ale i tak je to velice zajímavá a užitečná kniha.

Testování použitelnosti - levně!

Testování použitelnosti je nenahraditelná metoda, jak zjistit, kterak uživatelé používají konkrétní web. Každá firma, která vyvíjí komerční web by se měla o tuto metodu zajímat, jelikož náklady na takové testování mohou být minimální a přínos obrovský.

Na webu Krutá realita se však objevil zajímavý článek Uživatelské testování webu, který popisuje metodu, která náklady sráží téměř na nulu. Klíčová myšlenka této metody je, že místo najímání různých uživatelů pro test použitelnosti nasimulujete jejich přístup k webu sami na sobě. Vskutku zajímavá myšlenka.

Doménové pirátství

Ivo Lukačovič na svém blogu popisuje, z vlastní zkušenosti, jak funguje doménové pirátství. Poučení z tohoto článku zní: “Nezapomeňte si kromě domény zaregistrovat i ochranou známku. Jinak můžete o doménu lehce přijít.”

Na konci článku Ivo vzkazuje: “Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá”. Nelze si s tímto výrokem nespojit fakt, že Ivo Lukačovič si zaregistroval společnost Bóbika s.r.o. Myslím, že legrace teprve začíná.