Už žádný promeškaný koncert

Rád bych vám představil svůj nejnovější projekt, web NaKoncert.cz

Jestli rádi chodíte na koncerty, tak to určitě znáte. Kulturní přehledy jsou nabité koncerty kapel, které vás ale vůbec nezajímají a najít mezi nimi koncert vaší oblíbené kapely je jako hledání jehly v kupce sena. Takže nezbývá, než sledovat webové stránky jednotlivých kapel. Jenže to je zase hodně náročné a nemáte čas dělat to denně, takže nakonec víc koncertů prošvihnete, než na kolik se jich vypravíte.

A to je důvod, proč vznikl web NaKoncert.cz. Myšlenka je vcelku jednoduchá: vyberete si kapely, které máte rádi a pak už jen sledujete jedinou stránku s jednoduchým přehledem koncertů jen těch kapel, které jste si vybrali. Navíc si můžete nechat tento přehled zasílat jednou týdně emailem.

Grafickou podobu webu navrhl Whitwa. Jelikož web ještě není dotažený na 100%, mohou tam být drobné odchylky od návrhu, které odborníka doslova drásají, ale vy si jich ani nevšimnete :) Pokud ale budete chtít kritizovat design, tak se raději podívejte na originální návrh

Web ještě nemá implementované všechny plánované funkce. Přesto jsem se rozhodl jej oficiálně spustit již nyní, protože to hlavní už umí a teď už jde jen o to to dotáhnout do dokonalosti. Mezi plánované funkce patří:

  • Speciální url pro každého uživatele, kde bude jeho osobní přehled koncertů dostupný i bez zalogování
  • iCal export (no nebude to skvělé nosit přehled koncertů v iPodu?)
  • filtrování koncertů podle lokality. V ideálním případě by to mělo vypadat tak, že si uživatel nastaví, že ho zajímají jen koncerty v okolí města X do vzdálenosti Y km

Těším se na vaše názory v komentářích. Pokud se vám web NaKoncert.cz líbí, budu rád, když mi pomůžete tím, že na svůj web umístíte některou z ikonek.

Co je to praSEO?

SEO je zkratka pro „optimalizaci pro vyhledávače“ (Search Engine Optimisation). To asi většina z vás ví. Je to dost důležitá věc, protože když vaše stránky vyhledavač nenajde, jakobyste neexistovali. Na internetu se dá najít spousta článků o tom, jak správně optimalizovat. Také existuje spousta firem, které se věnují poradenství v oblasti SEO (u nás je asi nejznámější H1 a Dobrý Web). Jelikož tento článek nemá být o SEO, shrnu jen tři nejdůležitější principy optimalizace pro vyhledávače. Jde o tyto tři body:

  1. Sémantika (aby robot vyhledávače rozpoznal, co je nadpis apod.)
  2. Správná klíčová slova na stránce (když prodáváte dveře, ale slovo „dveře“ na stránce nepoužijete, těžko vás vyhledávač na toto slovo najde)
  3. Odkazy (nehraje roli jen jejich počet, ale i „kvalita“)

PraSEO je pejorativní výraz pro takovou optimalizaci, která se snaží vyhledavač „oblafnout“. Stránka optimalizovaná pomocí technik praSEO se snaží vyhledavači nalhat, že je mnohem zajímavější, než ve skutečnosti je.

V praxi je občas těžké najít hranici mezi SEO a praSEO. Obě metody jsou založeny na dvou faktech:

  1. Znalost základních principů „ohodnocování“ stránek, které má hlavní vliv na pořádí výsledků při hledání ve vyhledávači
  2. Snaha získat ve vyhledávači lepší pozici na konkrétní klíčová slova (fráze)

Jaká je tedy přesná definice pro praSEO? Webster dictionary tvrdí:

Praseo – A combining form signifying green; as, praseocobalt, a green variety of cobalt

No, nevím, nějak mi ta definice nesedí :o ) Ani na českém internetu jsem žádnou přesnou definici nenašel. Jsou jen prostě metody, o kterých se ví, že jsou praSEO. Pojednává o nich mimo jiných zajímavý článek Podvodné optimalizační techniky od Dušana Janovského (Yuhůa)

Takže žádná oficiální definice zřejmě neexistuje. Já sám jsem si tedy vytvořil vlastní jednoduchou definici: praSEO je všechno, co je vytvořeno JEN za účelem zlepšení pozice ve vyhledávačích a pro uživatele to má prokazatelně NULOVÝ přínos. Do této definice se vejdou nejčastější techniky jako např. hromada klíčových slov vespod stránky, linkfarmy apod.

Nedávno jsem tuto mojí definici napsal do emailové konference seo.nawebu.cz a diskutoval jsem o ní s Radkem Ondrou, kterému se moje definice nelíbila. Nicméně mě zatím nepřesvědčil, že by byla nepravdivá. Rozhodně odmítám přijmout jeho tvrzení, že už samotný fakt, že se moje stránka zobrazí na lepší pozici, je přínos pro uživatele, protože mě snáze najde. To je samozřejmě nesmysl – uživatel chce najít nejrelevantnější stránku. Ne takovou, o které já jako tvůrce si myslím, že je pro něj nejlepší.

A co vy si myslíte o praSEO? Kde je hranice mezi SEO a praSEO?

Jaromír Nohavica online

Jaromír Nohavica je nejen velkou osobností mezi písničkáři, ale také velký fanda internetu. Svědčí o tom mimo jiné jeho poslední „album“ s patřičným názvem „Pražská pálená“. Toto album se nedá koupit v obchodě, ale pouze stáhnout a vypálit z oficiálních stránek www.nohavica.cz. Písničky na tomto albu nejsou žádné novinky, naopak. Ačkoliv oficiálně na žádném albu nikdy nevyšly, jde většinou o písničky staré i několik desetiletí. Většina fanoušků je však zná ze starých koncertů nebo spíše alespoň z jejich desetkrát přehrávaných nahrávek nevalné kvality. Nyní je však 22 starých písniček oficiálně ke stažení ve výborné kvalitě. Pořád je to ale jen zlomek všech zatím nevydaných Nohavicových písní.

Ale Jaromír Nohavica jde na internetu mnohem dál! Založil si totiž Písničkový blog! A nejedná se o jen tak obyčejný blog. Jaromír Nohavica se totiž rozhodl publikovat svoje reakce na současné dění v podobě písní! Zatím jeho blog obsahuje pouze dvě písně:

  • „Už zase bijou děti“ – smutná píseň složená jako reakce na dění kolem CzechTechu
  • „Ladova zima“ – velice veselá píseň mapující události letošní zimy

Téměř všechny weby hudebních kapel a muzikantů se omezují jen na prezentaci kapely a přehled koncertů. Jaromír Nohavica dokázal z internetu vytěžit mnohem více a nabídl svým fanouškům velice zajímavý a jedinečný obsah. Kéž by se touto cestou vydalo více umělců.

P.S.: Když už se zmiňuju o webu Jaromíra Nohavici, tak si nemůžu odpustit jednu výtku. Jestli jsem to dobře zaznamenal, změnil se webmaster tohoto webu. S novým webmasterem přišel nový a unikátní obsah o kterém se zmiňuji výše (otázka je, jak velká je to zásluha webmastera), ale došlo také k redesignu webu. Kromě toho, že zmizela spousta zajímavého obsahu (např. texty snad všech (i nevydaných) písní apod.), dostala na frak i použitelnost. Především navigace je hrozná a neintuitivní. Menu druhé úrovně je úplně jinde než menu první úrovně, několik položek v menu není klikatelných, přestože se od ostatních vizuelně nijak neliší (proč tam vůbec jsou?), na některé stránky se dostanete jedině z úvodní stránky (např. zmiňované album Pražská pálená) a na úvodní stránku se z jiné stránky nedostanete nijak. Tento fakt bohužel docela shazuje vynikající vlastnosti webu o kterých jsem se zmiňoval výše.

Jaký byl World Usability Day

Právě jsem se vrátil z konference World Usability Day. Tento den byl stanoven na 3.listopad a jeho cílem je vnést do vědomí lidí co je to usability testing (testování použitelnosti), user centered design (design zaměřený na uživatele) a accessibility (přístupnost).

Letos se konal první ročník jehož hlavní akcí je veřejná konference (Praha byla jedním z 50 míst na světě, které se do akce zapojilo). Celou konfrenci pořádala firma SUN ve spolupráci s ČVUT. Proč zrovna SUN a ČVUT? No možná právě proto, že právě SUN vybudoval na akademické půdě ČVUT laboratoř pro testování použitelnosti (dokonce je nyní možné user experience a usability testing na ČVUT studovat!!!). Takže mají bohaté zkušenosti o které se mohou podělit s ostatními (a očividně to dělají rádi). Celá konference byla zaměřená především na testování použitelnosti, jaký má význam, jaké jsou základní metody apod. Na konkrétních příkladech jsme mohli vidět zjednodušené výsledky takových analýz (zajímavé byly výsledky testování použitelnosti daňového přiznání :o )

Na takto zajímavé a obsáhlé téma je ale jeden den málo. Takže si organizátoři nekladli za cíl, naučit lidi dělat usability testy, ale jen je s touto metodou seznámit a dát jim nějaké základy. Nakonec jsme se byli podívat, jak vlastně taková laboratoř pro testování vypadá a jak takový test probíhá.

Zde bych udělal takovou odbočku. Většinou, když někdo vypráví nebo píše o testování použitelnosti, popisuje laboratoř ve které se testy provádí a druhou místnost, kde je testovaný produkt a kamery, které sledují počínání testované osoby a jak si počíná při plnění úkolů. To je sice všechno hezké, ale hrozně nákladné. Podle mě je důvod, proč firmy nedělají testování použitelnosti ten, že buď o tom nic neví nebo si myslí, že to je hrozně nákladné a nemají jistotu, že se jim náklady vrátí (vždy? zbudovat vlastní laboratoř musí stát hrozné peníze). Existuje samozřejmě varianta nechat si dělat testování nějakou specializovanou firmou. Problém ale je, že u nás je takových firem poskrovnu a při častém testování (které je důležité) se to začíná prodražovat. Můj názor je, že laboratoř je dobrá pro veliké firmy (jako je např. SUN), ale že menší firmy (jako je třeba ta, ve které pracuji) mohou dělat testování sami a levně. A nepotřebují k tomu budovat žádnou laboratoř. A co víc – jsem přesvědčen, že celé testování (od příprav až po finální report) je schopen udělat sám jeden člověk. Lepší to je samozřejmě ve dvou a ve třech už vytvoří plnohodnotný tým. S tím jedním člověkem je to trochu extrém, ale ve firmách, které zatím nejsou přesvědčeny, že se jim testování použitelnosti vyplatí a kde to chtějí zatím jen vyzkoušet aniž by do toho musely víc investovat, je to podle mě schůdné řešení. Ale k tomu se v budoucnu určitě ještě vrátím.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem rád, že se podobné akce konají, protože použitelnost je často opomíjena (u nás obzvláště) na úkor nás všech.

Vytrženo z kontextu

Ivo Lukačovič se na svém blogu rozplývá nad návštěvností jejich nově předělané služby Spolužáci.cz. Nepoužívám tuto službu, takže ji nebudu hodnotit. Důvod proč píšu tento spot je jedna drobnost v již zmiňovaném článku od Ivo Lukačoviče. Ten, aby podpořil svá slova, cituje Petra Staníčka (aka Pixyho):

  • Vyhledávání tříd je lepší a nesrovnatelně přístupnější
  • Spousta informací o třídě je lépe a přehledněji prezentovaná
  • Seznam spolužáků ve třídě a informace o nich jsou lépe dostupné a přehledné
  • Nová verze je hezčí a celkově výrazně přehlednější

Odkaz na původní článek však neuvádí (asi ví proč). Z výše uvedeného citátu by se mohlo zdát, že je Pixy s novou službou spokojený, ba dokonce je z ní nadšený. Já si však pamatuji, že jsem Pixyho názor četl a rozhodně to nebyla pozitivní kritika. Dovoluji si citovat ze stejného článku:

… Pevně doufám, že se objeví nějaký konkurenční projekt, kam vám všichni ti nespokojení spolužáci záhy utečou. Pro mě je tahle vogonská akvizice nejhorší věcí, kterou kdy Seznam udělal …

Můžete si přečíst celý Pixyho názor

Nechci nijak napadat službu Spolužáci.cz. Jak jsem řekl, nepoužívám ji – nemohu ji hodnotit. Ale to drzé vytržení z kontextu bez uvedení odkazu na celý článek jsem nemohl nechat bez komentáře…

Nová kniha: Použitelnost domovských stránek

Obálka knihy Použitelnost domovských stránek

Zoner press (poslední dobou mnou nejoblíbenější vydavatelství) vydal český překlad knihy Jakoba Nielsena a Marie Tahir Homepage usability, tedy v češtině Použitelnost domovských stránek. Na rozdíl od první u nás vydané knihy Jakoba Nielsena Web.design, která je pojata možná až moc teoreticky, je tato „nová“ kniha pravým opakem. Na konkrétních příkladech 50ti známých i neznámých domovských stránek (např. about.com, amazon.com, yahoo.com a další) ukazuje nejčastější chyby, které snižují použitelnost webu. A díky těmto konkrétním příkladům je kniha samozřejmě velice čtivá. Nekorunovaného krále, knihu Nenuťte uživatele přemýšlet od Steva Kruga sice neporáží, ale i tak je to velice zajímavá a užitečná kniha.

Doménové pirátství

Ivo Lukačovič na svém blogu popisuje, z vlastní zkušenosti, jak funguje doménové pirátství. Poučení z tohoto článku zní: „Nezapomeňte si kromě domény zaregistrovat i ochranou známku. Jinak můžete o doménu lehce přijít.“

Na konci článku Ivo vzkazuje: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Nelze si s tímto výrokem nespojit fakt, že Ivo Lukačovič si zaregistroval společnost Bóbika s.r.o. Myslím, že legrace teprve začíná.

Hodnocení komentářů – ochrana proti komentářovému spamu

Nevím, kdo přišel první s myšlenkou hodnocení komentářů, ale já jsem se s tím setkal poprvé na Pixiho webu. Myšlenka je to skvělá. Kdokoliv může ohodnotit komentář kohokoli jiného a tento komentář je pak buďto zvýraněn nebo potlačen, podle toho, jaké má průměrné hodnocení. Takže na první pohled dokážete odlišit nepřínosné či zcestné příspěvky od těch, které jsou zajímavé a stojí za přečtení.

Je tu však ještě jedna výhoda. A troufnu si tvrdit, že obrovská. Hodnocení komentářů je totiž ideální nástroj na filtrování komentářového spamu. Stačí, aby se u příspěvků s nízkým hodnocením zobrazovaly odkazy jen jako text (případně nezobrazovaly vůbec) a máte vystaráno! Navíc stačí, aby si autor jednou za čas nechal zobrazit všechny komentáře s nízkým hodnocením a odstranění komentářového spamu je otázkou chvilky. Tu největší práci za něj totiž udělali jeho čtenáři.

V porovnání s ostatními metodami je navíc ideální i pro samotné čtenáře. Mezi současné nejrozšířenější metody filtrování komentářového spamu patří

  • CAPTCHA
    Neboli opisování krátkého hesla z obrázku, kde jsou písmenka různě barevná a pokřivená, což je pro počítačové algoritmy problém. Největší nevýhoda pro čtenáře je, že při psaní každého komentáře musí opsat toto heslo. Když jej člověk občas zapomene opsat a web je napsán špatně, jeho příspěvek zmizí a může jej začít psát znova. A největší problém s touto metodou mají zrakově postižení (viz. tento článek)
  • Kontrola komentáře autorem
    Každý komentář je nejdříve zkontrolován autorem, jestli je v pořádku. Tato metoda je nejen náročná na čas autora, ale navíc zavání cenzurou. Já osobně tento způsob nikomu nedoporučuji.
  • rel=“nofollow“
    Tato metoda přidává do všech odkazů v komentářích parametr rel=“nofollow“. To má za následek to, že většina vyhledávačů tento odkaz ignoruje. Nevýhodou této metody je, že sice odkaz skryjete před vyhledávači, ale ostatní čtenáři jej stejně vidí a i když na odkaz nekliknou, prostě tam překáží. Navíc není zaručeno, že takový odkaz budou ignorovat všechny vyhledávače.

Jak jistě vidíte, běžně používané metody mají v porovnání s hodnocením komentářů spoustu nevýhod a výhody žádné. Proto, pokud máte problémy s komentářovým spamem, zaveďte hodnocení komentářů a máte vystaráno.

Proč psát validní kód

V diskuzích na webu se často setkávám s otázkou, jaký smysl má psaní validního kódu. Odpověd není jednoznačná. Doporučuji podívat se na článek K čemu je skutečně validita webu? a to ani ne tak kvůli jeho obsahu, jako kvůli diskusi pod ním. Musím souhlasit s výše uvedeným článkem v tom, že pro firmu nemá moc valný smysl předělávat celý web, který nějak funguje, jenom proto, aby byl kód validní. Skutečně budou náklady na takové předělání vyšší, než vzniklý zisk. Něco jiného by bylo, kdyby se takovou změnou zvýšila přístupnost a hlavně použitelnost. Ale to už je o něčem jiném. Pokud však firma buduje web nový, je podle mě hloupost bránit se validnímu kódu. Především kvůli budoucí údržbě webu. Z „firemního hlediska“ to tedy s validním kódem není zas tak jednoznačné.

Co je však podle mě jednoznačné, je „hledisko webdesignéra“.

Nejprve shrnu argumenty „odpůrců“ validního kódu (Jestli jsem na nějaký zapomněl, napište mi to prosím do komentářů)

  1. Všechny prohlížeče zobrazí správně i nevalidně napsaný web
  2. Psát validní kód je mnohem nákladnější

Pokusím se vyvrátit tato tvrzení

  1. Nikdo nemůže znát všechny prohlížeče na světě. Nikdo nemůže znát prohlížeče, které ještě nevznikly (nebo nové verze těch současných). Když napíšete validní web, máte zajištěno, že se ve všech prohlížečích zobrazí správně. I v těch co ještě neexistují. Když však napíšete web, který validní nebude, ale bude fungovat v současných prohlížečích, nemáte jistotu, že tomu tak bude i v budoucnu. A co když se web přestane korektně zobrazovat v nové verzi některého z rošířených prohlížečů? Budete muset předělat celý web, a to vás bude stát hodně peněz. Zbytečně.
  2. Psát validní kód není o nic nákladnější než psát kód nevalidní. Naopak. Výhody validního kódu oceníte později, při údržbě nebo změně webu. A nehrozí, že budete muset v budoucnu web předělávat, viz. bod 1). Co ale může být nákladné (především na čas), je naučit se psát validní kód. Ale to není žádný argument. Když chce člověk něco dělat dobře, musí se to nejdříve naučit. Tak je to v životě se vším.

A teď výhody validního kódu

  1. Jak bylo výše zmíněno, máte jistotu, že se web zobrazí správně ve všech prohlížečích.
  2. Pokud průběžně validujete kód, nestane se vám, že zapomenete uzavřít nějaký tag, což obvykle později vede k špatnému zobrazení nějakého jiného prvku a několika desítkám minut zbytečné práce s odhalováním chyby.
  3. Validní kód je vaše vizitka. Pokud se webdesignem chcete živit, počítejte s tím, že vás bez zkušeností a znalostí validního kódu v žádné lepší firmě (s vyššímy platy) nevezmou. Nejde jen o to, že neumíte psát validní kód. Je to také o tom, jak zodpovědně přistupujete ke své práci. Jestli to s webdesignem myslíte vážně.

Nechci tím říct, že nemá smysl dělat webové stránky, pokud neumíte psát validní kód. Každý nějak začíná a a? si kdo chce co chce říká, naučit se dělat validní web vyžaduje hodně zkušeností. Validní kód úspěch webu nezaručí. Web dělají úspěšným jiné věci (o tom jindy). Ale pokud to s webdesignem myslíte vážně, jste hloupí, pokud se validnímu kódu bráníte.