Proč nemám rád Flickr

Následující text je čistě subjektivní názor po více než ročních zkušenostech. Můžete mít úplně jiný názor a já vám ho neberu. Naopak vám dávám příležitost jej vyjádřit v komentářích :)

Před více než rokem jsem se rozhodl začít využívat některou z online fotogalerií. Moje provizorní galerie na mém blogu už mi nestačila, tak jsem začal hledat nějaké lepší řešení. Docela mi vyhovoval model, že nahraju fotky na nějakou online službu, kde budu mít šikovné nástroje na upload, správu atd. a na blog jen umístím odkaz na příslušné album do této galerie. Prolezl jsem všechny známé i méně známé fotogalerie, ale s žádnou jsem nebyl spokojený. Free galerie jsem zavrhnul rovnou, protože buďto otravovaly uživatele bannerovou reklamou nebo měly naprosto diletantské rozhraní. Z free galerií vyšla asi nejlépe Google Picassa, ale i na ní mi vadila spousta věcí.

Původně jsem zavrhl i Flickr, protože mi jeho uživatelské rozhraní přišlo hodně špatný. Zrovna ale v tu dobu spustili jejich nový flashový „přehrávač“ fotek (nevím jak to správně nazvat), který se mi zalíbil a jehož uživatelské rozhraní bylo naopak velice dobré. A navíc jsem si mohl tento flashový přehrávač dát přímo na svůj web, což se mi hodilo na můj blog. Rozhodl jsem se tedy Flickr vyzkoušet.

Hned na začátku jsem zjistil, že si budu muset koupit placenou verzi, protože neplacená verze umožňuje vytvořit jen 3 alba. Verze „Pro“ stojí 25$ ročně, což mi přijde jako adekvátní cena za takovou službu.

Když jsem na Flickr nahrál všechna svoje alba (na Flickru se albu říká „set“) a víc se seznámil s jeho uživatelským rozhraním, zjistil jsem, že můj první dojem byl správný – uživatelské rozhraní je opravdu špatné. Navigace v albu (následující / předchozí fotka) je neintuitivní, samotná fotka má na stránce strašně málo prostoru. Můžete si sice kliknout na odkaz a zobrazit si fotku ve větším rozlišení, pak vám ale zmizí veškerá navigace a nemůžete dál procházet v albu. Musíte se vrátit zpět na malý rozměr, přejít na další fotku, zobrazit si jí ve větším rozlišení, pak zase zpět atd.

Samotná adresa vedoucí na seznam mých fotoalb je taky hrozná: www.flickr.com /photos/hellish-cz/sets. Mně osobně dělá problém si to správně zapamatovat, natož abych to třeba někomu řekl a doufal, že to nějakou dobu udrží.

Ale já vlastně ani nikomu adresu na moje fotoalba dávat nechci, protože samotný seznam alb je hrozně nepřehledný, každé album je reprezentováno jen malou čtvercovou fotkou a názvem, a to celé je vyrovnané do pravidelné mřížky, takže člověk neví, jestli jdou alba po sobě podle řádků nebo sloupců a jestli novější alba jsou nahoře nebo dole.

Seznam fotoalb. Nepřehledný mišmaš.

Odkaz do konkrétního alba taky nikomu neposílám, protože si myslím, že by se dřív ztratil (jak jsem psal výše), než by si moje prohlédnul. Takže jak a proč vlastně Flickr používám?

Jak jsem psal v úvodu, na Flickru se mi líbí ten flashový přehrávač. Když se nacházíte v galerii, tak je odkaz na něj schovaný pod ikonkou „slideshow“. Naštěstí má tenhle slideshow přehrávač vlastní url, takže tuto adresu si zkopíruju, rozešlu svým kamarádům a doufám, že se (třeba omylem) neprokliknou ven z toho přehrávače. Tento přehravač má jen jednu vadu – je ve flashi. Osobně nemám flash moc v lásce, protože je to strašnej žrout výkonu a na slabších strojích má potíže. Nemluvě o tom, že někdo ho nemusí mít nainstalovaný (ano, znám i takové). Jsou výjimky na které se flash skutečně hodí nejlíp, ale tenhle přehrávač fotek jde udělat úplně stejně krásně bez flashe. A sice je moc hezký, že si můžu dát tenhle přehrávač na svůj blog, takže si čtenáři/diváci můžou fotky prohlížet přímo u mě na webu, ale zkuste se prokliknout do sekce Galerie a schválně na kolik vteřin vám zamrzne browser.

Flashový „přehrávač“ fotek. Ten jediný se Flickru povedl. Škoda, že je to flash.

Můj závěr je, že Flickr není navržený na práci s alby. Sice je umožňuje vytvářet, ale práce s nimi a hlavně jejich prohlížení není dobře zvládnutý. Podle mě je Flickr zaměřený na uživatele, kteří sem tam nahrají jednu fotku a nesnaží se z nich dělat logický celky (alba). Takovým uživatelům snad může Flickr vyhovovat.

A proč nepřejdu k jiné službě? Protože i přes to všechno co jsem napsal mi Flickr přijde nejlepší. Bohužel tu není žádná fotogalerie, která by mi přesně sedla. Ty co třeba umějí mnohem lépe pracovat s alby mají zase špatný přehrávání fotek.

I když začíná se blýskat na lepší časy. Rýsuje se tu nová online fotogalerie, která vypadá, že přesně sedne mým potřebám. Ale o tom až příště :)

Zkušenosti s prodejem iPhone aplikace

Před více než půl rokem jsem zde infomoval o mém prvním pokusu o iPhone hru s názvem Tic Touch Toe. Od té doby se mě hodně lidí ptalo, jak se hra prodává. Rozhodl jsem se, že se zde o své zkušenosti podělím.

Jak jsem psal minule, celou tuhle záležitost jsem bral jako experiment. Zajímalo mě, jestli by se tvorbou jednoduchých her nedalo něco přivydělat. A vlastně mě i zajímal celý ten proces – co to vlastně celé obnáší, jaký vliv na prodej má vydání update, zlevnění, vydání lite verze zdarma atd.

Kdybych to měl stručně shrnout, tak bych řekl, že to žádný velký úspěch nebyl. Za celou dobu se prodalo 175 kopií a hra tedy vydělala cca $190, což je částka, která ani nepokryje dvoutýdenní vývoj. Na druhou stranu jsem získal spoustu zkušeností. Pokusil jsem se identifikovat jednotlivé chyby a selhání ze kterých jsem získal poučení pro příště. Čtěte dál, pokud vás moje zjištění zajímají.

Nedělal jsem hře žádnou velkou propagaci, jen jsem vytvořil miniweb se základníma informacema a krátké video, které jsem umístil na miniweb a na Youtube. Zajímalo mne, jaká bude „přirozená“ prodejnost hry. Cenu jsem nastavil na $1.99 s tím, že jí po nějaké době snížím na $0.99 abych zjistil, jaký vliv na prodeje bude mít snížení ceny.

První a velice zásadní chyba nastala už při samotném spuštění – a ne mojí vinou. Apple již přiznal, že nečekal takový nápor vývojářů a na celém tom procesu schvalování aplikací a jejich zařazování do App Store je to bohužel velice znát. Je známé, že na App Store se nejvíce aplikací prodá při jejich spuštění. Je to proto, že aplikace se objeví mezi novinkami a tam se pár dnů drží než je novějšími aplikacemi „odšoupnuta“. Nové aplikace vidí uživatelé v iTunes jak na počítači tak přímo v iPhone. Je to taková velice cenná reklama zadarmo a pokud nezainvestujete do nějaké další reklamy, tak je to vlastně jediná reklama, které se vám dostane. Já jsem se však nechal o tuto jedinečnou a cennou reklamu připravit. Když totiž nahrajete svou aplikaci do App Store, trvá obvykle cca 7 dní, než někdo z Apple aplikaci zkontroluje a pokud nenajde nějaký problém tak je aplikace uvolněna k prodeji. V mém případě to na první pokus nevyšlo a musel jsem opravit jednu drobnost a čekat dalších 7 dní než byla aplikace opětovně zkontrolována. Na druhý pokus to již vyšlo a já dostal informaci, že moje aplikace je nyní dostupná v App Store. Když jsem ale zkontroloval iTunes, tak jsem ji mezi novinkami neviděl. Po dlouhém pátrání jsem ji objevil až na třetí stránce, kterou už většinou nikdo nenavštíví. Problém byl v tom, že Apple (chybně) nastaví datum publikování na datum, kdy jste aplikaci poprvé nahráli do systému. Což v mém případě bylo před 14 dny. Obejít tuto chybu jde tak, že při nahrávání aplikace nastavíte datum publikování na vzdálenou budoucnost a když vám aplikaci schválí tak jej přenastavíte na aktuální datum. Pak se i datum publikování nastaví na aktuální datum a aplikace se správně zobrazí mezi novinkami. Pokud však o této chybě předem nevíte a stane se vám to samé co mě, už není cesty jak to napravit.

Na diskusních fórech (kde řada vývojářů řešila úplně stejný problém) jsem se dočetl, že ještě není vše ztraceno – že prý stačí vydat update a aplikace se opět posune mezi novinky. To už ale neplatí. Ze začátku to takhle skutečně fungovalo, jenže všichni to zneužívali a vydávali nesmyslné updaty každý týden aby jejich aplikace byla mezi novinkami nahoře. Takže to Apple zarazil (což je dle mého správně) a vydání updatu vás již mezi novinky nedostane.

Nejvíce jsem spoléhal na recenze v internetových magazínech, které píší primárně o hrách pro iPhone. Tady bych se rád zastavil u jedné důležité věci. Apple již od spuštění App Store nabízí affiliate program. To znamená, že na svém webu můžete propagovat nějaký program a dostanete provizi z nákupu od uživatele, který přijde do App Store z vašeho webu. Tahle zdánlivě vedlejší funkce je z mého pohledu naopak velice klíčová. Díky ní totiž velice rychle vznikla spousta nových serverů, které informují o programech pro iPhone a vydělávají právě na provizích. Z hlediska vývojáře je to výborná situace protože najednou existují desítky webů, které rádi a zdarma napíší recenzi vaši aplikaci. Tak to alespoň bylo ze začátku, kdy denně vycházelo jen pár nových programů. Dnes je situace jiná a denně vyjde mnohem více nových aplikací než ze začátku. Není v silách žádného magazínu recenzovat každou hru která vyjde, takže si vybírají jen ty zajímavé. A to se ukázal být kámen úrazu v mém případě, protože o mojí hře se žádný z významných magazínů ani nezmínil. Když už o mé hře nějaký (menší, zpravidla český) magazín napsal, tak hru hodnotil velmi kladně (např. tady

Moje nová hra pro iPhone

Právě je v prodeji (v iTunes App Store) moje první hra pro iPhone (a iPod Touch). Jmenuje se Tic Touch Toe. Je to varianta klasických piškvorek pro hráče, kterým už se klasické piškvorky omrzely. Tato hra má totiž jedno speciální pravidlo, které posouvá obtížnost o jeden stupeň výše. Abyste vyhráli, musíte mít nejen dobrou strategii, ale také paměť. Víc prozradí následující video (v angličtině):


Tato hra je pro mě takový experiment. Zaprvé jsem si chtěl vyzkoušet, jak obtížné je vytvořit aplikaci pro iPhone. A zadruhé mě zajímá, jestli se dá tvorbou jednoduchých her něco málo přivydělat. Původně jsem chtěl hru prodávat za nejnižší možnou cenu, tedy $0.99, ale pak jsem četl tuhle analýzu, ze které vyplývá, že $0.99 aplikace se neprodávají o nic líp než ty dražší. A protože jsem se rozhodl experimentovat, nasadil jsem tedy cenu o jeden stupeň vyšší, tedy $1.99. Součástí mého experimentu bude v budoucnu tedy i to, jaký dopad na prodej bude mít snížení ceny na 0.99$

Na závěr ještě přidám dvě zajímavosti:

  1. Celá aplikace je napsaná jen v HTML+CSS+JS
  2. Nevlastním žádný iPhone a celou aplikaci jsem vyvíjel jen v simulátoru.

Adventura v Javascriptu

Když jsem byl mladší a měl jsem spoustu času, hrával jsem hry. Nejvíc mě bavily adventury, protože obsahovaly děj a většinou i humor. Ano, mám na mysli ty pecky od Lucasarts jako byl Indiana Jones, Monkey Island, Sam a Max, Day of the tentacle a další. Dokonce již na svém prvním počítači ZX Spectrum jsem hrál nejraději adventury. Moc jich nebylo, ale byly super. Kdo hrál Heroes nebo Jméno růže od George K., ví o čem mluvím (kde je tomu chlapíkovi dneska konec?).

Dneska už toho volného času tolik nemám a herní průmysl nesleduji, ale přijde mi, že adventury tak jak jsem je a znal a měl rád, již neexistují. Když se něco vydává za adventuru, tak je to většinou 3D hopsačka, kde se tak maximálně dají sbírat a používat nějaké předměty.

Nedávno mě napadlo, že by možná nemusel být velký problém napsat adventuru v HTML s pomocí Javascriptu. HTML se svým absolutním pozicováním obrázků poskytuje dostatečné „vykreslovací jádro“ a adventura nemůže být přeci složitá na naprogramování, aby to nešlo udělat v Javascriptu. Celý týden mi ta myšlenka ležela v hlavě, až jsem se rozhodl, že tento víkend zkusím udělat základní funkční prototyp.

Udělal jsem tedy první verzi, kde jsem si otestoval, jestli browser zvládne vše vykreslovat. V této první verzi je možné jen přecházet po místnosti (kliknutím myši). Některé předměty jsou „aktivní“, což znamená, že v pozdější fázi vývoje hry s nimi půjde manipulovat. Momentálně se jen zobrazí jen popisek, když nad takový předmět najedete myší.

Tato první verze by měla bez problémů běhat pod Safari a Firefoxem. Teoreticky by měla běhat i pod IE, ale začlo mi to házet nějakou chybu, a protože je IE debilní browser s ještě debilnější debug conzolí (dá li se tomu tak říkat), nepovedlo se mi rychle vypátrat problém a tak jsem se na to pro dnešek prostě vykašlal.

První základy Javascriptové adventury najdete zde

JS Adventura

Update: Pod IE7 by to již mělo fungovat. IE6 se na první pohled tváří, že funguje taky, ale ovládání nějak zlobí a popisky se nezobrazují.

Magdalenka.cz

Magdalenka.cz

Nedávno jsem své ženě spustil novou verzi jejího webu Magdalenka.cz. Je to takový foodblog kam si zapisuje své oblíbené recepty, jednak proto, aby je měla někde pohromadě a druhak proto, aby svým kamarádkám, které po ní často poptávají nějaký konkrétní recept, mohla poslat jednoduše link. Kromě samotného technického řešení webu mám na svědomí všechny fotografie jídel ale především jsem vrchní degustátor, takže kvalita všech receptů je zaručena :)

První verze běžela provizorně bez jakéhokoliv redakčního systému. Vyvíjet vlastní redakční systém mi přišlo jako nesmysl a tak jsem se začal porozhlížet po nějakých hotových systémech. A tady jsem poprvé narazil. Většina redakčních systémů je totiž navržená primárně pro blogy, takže každý příspěvek/stránka obsahuje jen nadpis, text a další metadata jako štítky, kategorie apod. To mi ale nestačilo. Stránka s receptem se skládala z názvu, úvodu, ingrediencí, postupu, hlavní fotky a případně dalších fotografií. Jednou z možností bylo nacpat to všechno do toho jednoho hlavního textu a pak to pomocí css rozstrkat po stránce. Tohle řešení není ale moc šikovné, protože vyžaduje po autorovi aby dodržoval určité postupy (příp. šablony), aby se stránka nerozpadla. Jedna drobná chybička (např. jiné pořadí dvou prvků) a už se to sype jako Pigi čaj. Tudy ne, řekl jsem si.

Redakční systémy, které by víceméně splňovaly moje požadavky (především možnost definovat strukturu příspěvku) existují. Ale už to nejsou jednoduché systémy, ale spíše robustní php frameworky převlečené za redakční systém. V mém případě kanón na vrabce (nebo komár na velblouda, jak by řekl Marek Prokop :).

Naštěstí jsem zjistil, že ve WordPressu existuje něco, čemu se říká custom fields. To vám umožní přidat ke každému příspěvku další textové informace, které můžete v šabloně zobrazit. Super, řekl jsem si, stačí přidat položky postup a ingredience. Toto řešení skutečně fungovalo, ale mělo háček. Při psaní každého nového receptu je potřeba dole na stránce rozkliknout custom fields, která jsou tam (ne)šikovně schována. Pak si člověk musí vzpomenout, jak že se ta custom pole mají jmenovat. Pokud zadáte název špatně, šablona jej nenajde a tudíž nezobrazí (příp. zobrazí chybovou hlášku). Aby toho nebylo málo, tak vstupní políčko pro samotný text je jen jednořádkové.

Už jsem to pomalu vzdával, když jsem objevil plugin More Fields. Ten vyřešil všechny moje problémy. Umožnil mi vydefinovat seznam s názvy custom fieldů, takže autor už jen doplní jejich hodnoty. Navíc umožňuje zadávat text do víceřádkového vstupního pole (textarea). A v neposlední řadě se zobrazuje hned pod samotným editačním polem pro text příspěvku, takže jej člověk nemusí hledat někde dole a rozklikávat.

Bohužel se mi nepodařilo nijak rozumně vyřešit fotografie. Nenašel jsem způsob, jak se z kódu šablony dostat k fotografiím, které se přihrají k článku. Vypadá to, že WordPress umožňuje jen vložit tyto obrázky do samotného textu, ale ne s nimi dál programově pracovat. Takže fotky nahrávám ručně do adresáře se stejným jménem jako id receptu a šablona receptu, která id receptu zná, ví kde má obrázky hledat. Nesystémové řešení, ale protože jsem to stejně já, kdo se o fotky k receptům stará, je to pro mě relativně schůdné. K zobrazování fotografií používám javascriptovou knihovnu ShadowBox, která se mi ze všech podobných líbí nejvíc. Náhledy k doplňujícím fotografiím seřezávám do čtverce, po vzoru Flickru, takže to nevypadá blbě, když je jedna fotka na výšku a druhá na šířku.

Co jsem si z toho odnesl za ponaučení? Že WordPress je skvělý systém, ale jen pro jeden konrétní účel – blog. Pro cokoliv jiného přestává být vhodný, protože je nutné jej různě ohýbat a dělat ústupky. To už je fakt lepší sáhnout po nějakém jednoduchém frameworku a postavit si to od píky sám.

Beskydky

Beskydky

Jako malý, měl jsem rád bonbóny s názvem Beskydky. Pamatuju si přesně jak chutnaly. Už si ale přesně nepamatuju, co bylo napsáno na obalu.

Z nostalgie jsem si koupil jeden sáček. Hmmm, chutnají úplně tak jak před lety (jako jedny z mála)! Ale ten slogan na obalu: Dobré pro látkovou výměnu! Co je to sakra za zvláštní marketing? To má někoho nálakat?

výměna látková: Pochody, jimiž živé organismy přijímají z prostředí živiny a vodu a po přeměně v těle vylučují do prostředí zplodiny těchto procesů.

Možná tím copywriter chtěl říct, že ty bonbony jsou tak dobré, že se z nich po


Zboží potravinového typu

Velice doporučuji k přečtení rozhovor se šéfem Pražského kulinářského institutu Romanem Vaňkem

V této zemi masově žereme separáty, řekněme si to už jednou jasně. To je hlavní vklad supermarketů do kulinářské kultury České republiky. Rád chodím k živnostníkům, kteří se specializují na určité druhy potravin, to je snad jediná alternativa. Jsou to vesměs srdcaři. Přijdu na Smíchov k uzenáři Janu Sváčkovi. Vidím, že tam přišla stará paní a říká: Vy máte ale drahé buřty. On jí odpoví: Ano, paní, ale ty jsou z masa. Paní pobaveně zareaguje: A z čeho se asi buřty dělají? On jí řekne: Ze sóji, mouky a vody. Pak jí dá ochutnat nějakou uzeninu a ona odpoví: Jé, to je buřt, jaký jsem jedla naposled před válkou. A to je celý zázrak gastronomie.

V rozhovoru padne několik jmen pražských řezníků, kteří prodávají opravodvé maso. Dražší, ale kvalitní. Ale jak se má o nich obyčejný smrtelník dozvědět? Tak se ptám: Proč už neexistuje nějaká web 2.0 aplikace, kam by lidé mohli vkládat informace o obchodech, které prodávají skutečné potraviny (kvalitní řeznictví, zelinářství, obchody jako Cheesy atp.). Mohly by se umisťovat na mapu (takže by člověk rychle našel obchody v jeho okolí) a ostatní návštěvníci by mohli daný obchod ohodnotit a okomentovat.

Tak co? Kdo se toho ujme?

Proti větru

Cyklista jede jeden kilometr proti větru čtyři minuty. Tam se otočí a jede zpátky. Jelikož má vítr v zádech, trvá mu cesta zpět jen tři minuty.

Otázka zní: Za jak dlouho by ujel jeden kilometr kdyby nefoukal vítr?

Vítr cyklistovi ztěžoval cestu 4 minuty (foukal proti němu), ale pomáhal mu jen 3 minuty. Takže udělat obyčejný průměr rychlostí by bylo trochu nefér :)

Řešení je jendoduché:

  • Pokud cyklista ujel 1 km za 3 minuty s větrem v zádech, je jasné, že za 4 minuty by takto ujel 1 + 1/3 km
  • Když víme, kolik kilometrů by ujel za 4 minuty proti větru (1 km) a kolik kilometrů by ujel za stejnou dobu po větru (1 + 1/3 km), můžeme s klidným srdcem udělat průměr, protože vítr pomáhal a škodil stejnou dobu.
  • Zprůměrováním jsme zjistili, že cyklista by za 4 minuty v bezvětří ujel ((2 + 1/3)/2) km, tedy 7/6 km
  • Jeden kílometr by tedy ujel za 4 / (7/6) minut, tj. cca 3 minuty a 26 vteřin

Jaký byl Webcamp 2008

Minulý týden jsem měl poměrně pestrý program. Ve středu Poslední středa, ve čtvrtek a pátek konference WebCamp 2008. Na tu jsem byl pozván Vilémem Málkem jakožto finalista soutěže Interzen 2008, za což mu tímto vřele děkuji.

Konference byla rozdělena na dva dny. Téma prvního dne byl Webdevelopment, což v praxi znamenalo přednášky především o PHP. Téma druhého dne byl Webdesign. To mne zajímalo mnohem víc než téma prvního dne. Celé dopoledne bylo věnováno přístupnosti. David Špinar povídal o Českých pravidlech přístupnosti na což navázal Lukáš Marvan ze Seznamu a Karel Břinda z centra Tereza povídáním o tom, jaká je praxe při nasazování pravidel přístupnosti na komerčním webu. Tuto sérii přednášek o přístupnosti zakončil Radek Pavlíček povídáním a praktickými ukázkami, jak si s webovými stránkami poradí čtečka pro nevidomé (konkrétně čtečka Jaws).

V druhé části dne mne zaujalo povídání Patrika Zandla o tom, jak se navrhovaly různé designy pro web Stream.cz s ukázkami některých verzí. Patrikovy názory na design jsou poměrně netradiční a svérázné, ale na druhou stranu velice střízlivé a vycházející z praxe (kdo tam byl, ví o čem mluvím). Ještě zajímavější však byla přednáška Martina Hassmana o HTML5. Pro mě osobně to bylo velice zajímavé a přínosné. Je dobře, že se v oblasti html začalo něco dít a ten směr kterým se to vydává je velice zajímavý.

Co se týče organizace celé konference, nemůžu organizátorům nic vytknout. Myslím ale, že návštěvnost asi nebyla podle jejich očekávání. Napočítal jsem něco kolem třiceti účastníků, přitom udávaná kapacita byla 190. Podle mne to mohlo být způsobeno poměrně vyšší cenou (1000,- za jeden den, 1800,- za oba dva dny) a tím, že se konference konala ve všední dny. Takže ti, kteří nestudují, si museli vzít v práci volno. Konference také nebyla nijak extra propagována, takže i to mělo určitě nemalý vliv. Ale jinak hodnotím konferenci velice kladně a jestli bude příští ročník o víkendu a cena bude o fous lidovější tak věřím, že účast bude mnohem větší.

Ještě jednou tedy děkuji organizátorům Vilému Málkovi a Jakubovi Vránovi za zajímavou a dobře zorganizovanou konferenci.