Hledám práci

Jedinečná příležitost, která se opakuje jen jednou za cca 7 let – hledám práci :)

banner

Prosím o pomoc dostat můj životopis do těch správných rukou. Pokud pracuješ v IT, budu ti moc vděčný, pokud můj životopis předáš HR (nebo komukoli, kdo rozhoduje o najímání nových lidí). Nasdílení mého životopisu na sociálních sítích by taky mohlo pomoci.

Zde je odkaz na můj životopis: hledam-praci.hellish.cz

Předem děkuju za pomoc!

Jak jsem spustil nový startup Robots for your Photos

Zhruba před třemi týdny jsem spustil nový startup Robots for your Photos. No, ono to vlastně není žádné spuštění, spíš oznámení záměru.

Robots for your Photos

Práce na Albuminu (mém předchozím projektu) mě mnohému naučila. Například tomu, že umět službu vymyslet a vytvořit není to nejdůležitější. Mnohem důležitější je najít uživatele (reálné, ne jen hypotetickou cílovou skupinu), kterým služba vyřeší jejich problém a umět jim vysvětlit, proč zrovna vaše služba řeší jejich problém lépe než konkurenční služby.

Proto jsem se v duchu Lean startupu rozhodl, že svůj další projekt musím nejdříve „prodat“, než se do něj opravdu pustím. Nemyslím prodat za peníze, ale prodat myšlenku. Ověřit, že to vůbec bude někoho zajímat. Aby člověk rok nevyvíjel novou aplikaci, kterou nikdo nebude chtít používat.

Takže místo toho, abych rok vyvíjel aplikaci, tak jsem rok připravoval a ladil jednu jedinou stránku s textem, který popisuje co služba Robots for your Photos bude dělat. Ona to vůbec není sranda, napsat popis služby tak, aby byl srozumitelný a zajímavý bez jediné ukázky reálné aplikace. Právě proces psaní toho textu byl nejdůležitější. Člověk má v hlavě nápad, který jemu samotnému dává smysl. Ale teprve když má psaným slovem popsat svůj záměr, začne si klást ty správné otázky. Kdo přesně bude cílová skupina? Budou to nadšení foto amatéři nebo zkušení profesionálové? Kterou funkci nejvíc vyzdvihnout? Jak ji popsat tak, aby bylo hned jasný co tím myslím? Která funkce bude největším lákadlem?

Na tyto otázky nenajdete odpověď ve své hlavě. Pro odpovědi musíte mezi lidi. V dnešní době stačí vyrazit mezi lidi jen virtuálně, což ušetří dost času. Na sociálních sítích jsem mezi fotografy postupně rozeslal tři dotazníky. Cílem bylo porozumět tomu, proč dávají své fotografie na internet, kam a v jakém množství, co od toho čekají atd. Odpovědi z těchto dotazníků mi pomohly ujasnit si odpovědi na otázky, které jsem si kladl. Potom už bylo mnohem jasnější, kdo by mohl být cílová skupina, jaké problémy řeší a jaké funkce by pro ně mohly být nejzajímavější.

Teprve poté bylo možné napsat text, který vysvětlí záměr dostatečně srozumitelně a zajímavě. Tady bych rád zmínil skvělou práci copywritera Jana Kadlece, který mi s textem pomáhal a výsledná podoba textu je především jeho práce. Také Zuzka Pínová má na textu velkou zásluhu, a to především na anglické verzi textu. Rád bych jim oběma veřejně poděkoval za skvělou práci.

Poté jsem udělal úplně minimalistickou webovou stránku, jejímž cílem bylo, aby si návštěvníci přečetli celý text. Dole na stránce je formulář, kam může návštěvník zadat svůj email, pokud ho služba zaujala a chtěl by ji v vyzkoušet (až bude hotová).

A jak dopadlo spuštění?

Poslal jsem tiskovou zprávu zhruba dvaceti českým a pár desítkám zahraničních redaktorů. Bez reálné a funkční aplikace a s jedinou webovou stránkou v ruce jsem žádné zázraky nečekal – a nemýlil jsem se :) Žádný zázrak se nekonal. Přesto mě výsledek více než příjemně překvapil.

Několik redaktorů mi odpovědělo, že je služba zaujala, ale než napíší nějaký článek, tak si ji chtějí nejdříve vyzkoušet. Samozřejmě jsem jim musel napsat, že na vyzkoušení si ještě musejí počkat, ale už jen to, že se ozvali zpět a chtěli si službu vyzkoušet považuji za malý úspěch a příslib recenze do budoucna.

Přesto se nakonec zpráva o spuštění objevila asi na 10 webech. Některé mě docela překvapily, obzvláště takové, kterým jsem tiskovou zprávu neposílal, takže to musely převzít z jiného webu. Většina webů dokonce nezveřejnila pouze tiskovou zprávu, ale dala si tu práci a napsala vlastní text. Také počet zmínek na Twitteru mě hodně potěšil.

Seznam zájemců je nyní něco kolem 350, což jsem vůbec nečekal. Říkal jsem si, že taková stovka by byla pro začátek dobrá. Už teď je jasné, že výběr uživatelů pro beta testování bude muset probíhat v menších vlnách.

Tak teď ještě naplnit ta očekávání, že :) Tak honem do práce, začátkem roku bych chtěl spustit první vlnu beta testování.

Vybírám pár zmínek:

Osobně se na robots.photos již teď těším a podle toho, co mi Tomáš neoficiálně prozradil, věřím, že můžu říct, že díky robotům podporujícím společenské jednání pro mě bude sdílení fotografií na internetu zase opravdová radost. A také jsem zvědav, jak si do budoucna poradí s interakcí jdoucí za hranice komentářů našich fotografií, i když to už bych chtěl možná trochu moc. :)

Michal Fantaodcloneno.com

It strikes us as a pretty clever idea, and one that could give photographers more time in which to hone their skills, rather than fiddling with a mouse and keyboard. At the moment, it’s in a closed beta test, but you can apply to take part by providing your email address.

Mike Tomkinsimaging-resource.com

Нужно просто запустить программу, загрузить фотографии и Robots автоматически отправит их во все ваши социальные сети и фотогалереи, такие как Facebook, Flickr and 500px. Да еще и сделает это в самое подходящее время для того, чтобы как можно больше пользователей увидели ваши снимки. Затем соберет все лайки и комментарии к каждой фотографии и объединит их на одном ресурсе. Таким образом, фотограф сможет значительно экономить свое время в сети и потратить его на то, чтобы сделать новые снимки.

Fotokomok.ru

The Photo Digest

Zajímá vás fotografování? Pak byste si neměli nechat ujít můj nový web The Photo Digest s výběrem těch nejlepších článků o focení!

Níže vidíte náhled prvního „čísla“. Kliknutím na obrázek se dostanete na web, kde si články můžete přečíst.

Nezapomeňte se přihlásit k odběru dalších čísel emailem, ať nepropásnete další čísla (budou vycházet jednou týdně).

The Photo Digest

Napište mi do komentářů, jak se vám líbí výběr článků. Jaká fotografická témata vás nejvíc zajímají? Díky!

O nápadech a kritice

head-idea_128

Kolem sebe, ale i sám na sobě pozoruju, že s nápadama neumíme pracovat. Obzvláště s nápadama ostatních lidí.

Nejčastějším problémem bývá přehnaně kritická reakce na jakýkoliv nápad, který vysloví někdo jiný a který nezapadá do mojí vlastní představy. Kritická reakce obvykle přichází prakticky okamžitě poté, co je takový nápad vysloven. Což je samo o sobě zajímavé – perfektně to vystihl Jason Fried:

The faster you react, the less you think.

Přitom i ty nejgeniálnější nápady začaly jako myšlenka, která byla na začátku hrubá, neopracovaná a bylo potřeba hodně úsilí, aby se z dobré myšlenky stal geniální nápad. Nádherně to zformuloval Jonathan Ive:

While ideas ultimately can be so powerful, they begin as fragile, barely formed thoughts, so easily missed, so easily compromised, so easily just squished.

Na každé myšlence se dá najít spousta nedokonalostí. A je jen na nás, jestli tyto dokonalosti použijeme ke kritice a myšlenku zadupeme do země hned v zárodku, nebo jestli se pokusíme tuto myšlenku rozvést a zdokonalit. Možná se ukáže, že to opravdu byla špatná myšlenka, ale občas se poštěstí a přijdete na něco, na co byste jinak nepřišli.

Na závěr si vypůjčím citát od Ladislava Smoljaka:

Hlavně se nesmíte před sebou stydět říkat hlouposti, protože z hloupého nápadu se někdy narodí dobrej nápad.

Mistr Hanuš a balíček karet

Žil byl mistr Hanuš se svým učněm Jakubem, který se o mistra staral od té nešťastné události, kdy mistr přišel o zrak. Mistr byl velikým milovníkem hádanek a logických problémů. Řešením hádanek si se svým učněm Jakubem krátili dlouhé večery.

Jednoho dne Jakub mistrovi přinesl balíček 52 hracích karet. Podal mu je se slovy: „V tomto balíčku je zamícháno 10 karet, které jsou lícem nahoru. Ostatní karty jsou lícem dolů.

Mistr karty samozřejmě neviděl a tak nechápal, proč mu to jeho učeň říká. Tázavě se na něj podíval – na člověka bez očí to byl úctyhodný výkon!

Jakub mistra dlouho nenapínal a pravil: „Dokážete, mistře, balíček rozdělit na dvě hromádky tak, aby v každé hromádce byl stejný počet karet otočených lícem nahoru?

Jakub si myslel, jak těžkou úlohu pro mistra nevymyslel, ale ten jej rychle vyvedl z omylu. Na velice krátkou chvíli se zamyslel a poté balíček rozdělil na dvě hromádky, které položil na stůl. Když Jakub karty přepočítal, k jeho úžasu zjistil, že v obou hromádkách je opravdu stejný počet karet otočených lícem nahoru.

Jak to mistr Hanuš udělal? Dokázali byste to také?

Nápověda

Není řečeno, že karet lícem nahoru musí být v každé hromádce po pěti. Pouze je požadováno, aby jich bylo v každé hromádce stejně.

Řešení

Mistr Hanuš balíček rozdělil na hromádku s 10 kartami a na hromádku se zbylými 42 kartami. Hromádku s 10 kartami otočil vzhůru nohama.

Proč je obtížné změnit vlastní názor?

Lidský mozek, resp. způsob, jakým jej člověk používá k myšlení je náramně zajímavý. Na toto téma bylo napsáno mnoho knih. Já si pro dnešek vypůjčím jeden experiment z knihy „Jak skutečná je skutečnost“ od Paula Watzlawicka.

Stalo se vám někdy, že jste diskutovali s někým, kdo měl naprosto „mylný“ názor (je jedno na co) a i když jste předložili hromadu důkazů vyvracejících tento názor, nepodařilo se vám jej přesvědčit o tom, že se mýlí? Následující experiment vám možná objasní, proč tomu tak bylo:

Hrací automatPokusná osoba se usadí před „hrací automat“, který se skládá z šestnácti identických a neoznačených tlačítek zvonků, seřazených do kruhu. Uprostřed kruhu je sedmnáctý knoflík a nad tlačítky je umístěno třímístné počitadlo. Pokusná osoba obdrží následující instrukci:

Vaším úkolem je mačkat tyto knoflíky tak, abyste dosáhli co největšího součtu. Samozřejmě, že teď ještě nevíte, jak toho můžete dosáhnout, takže vám nezbude než se zpočátku spolehnout na pokusy naslepo. Váš výkon se však bude pozvolna zlepšovat. Jakmile zmáčknete správný knoflík nebo knoflík ve správném pořadí tlačítek, uslyšíte bzučák, a na počítadle vám naskočí jeden bod. Za jedno zmáčknutí nemůžete nikdy získat víc než jeden bod. Získané body už nemůžete ztratit.

Začněte tím, že zmáčkněte jeden knoflík v kruhu. Poté zmáčkněte kontrolní tlačítko ve středu, abyste zjistili, jestli jste získali bod. Pokud tomu tak je, ozve se vám při zmáčknutí kontrolního tlačítka bzučák. Zmáčkněte poté znovu jeden knoflík z kruhu (buď jiný nebo ten samý) a znovu si ověřte svou volbu zmáčknutím kontrolního knoflíku. Po každém zmáčknutí tlačítka z kruhu musíte tedy zmáčknout kontrolní středový knoflík.

To co pokusná osoba neví, je, že „odměna“ (bzučák, který jí sděluje, že zmáčkla „správný“ knoflík) je nekontingentní; to znamená, že mačkání tlačítek vůbec nesouvisí s tónem bzučáku.

Celý experiment se skládá ze souvislé řady 325 pokusů (zmáčknutí knoflíku), které jsou rozděleny do 13 skupin po 25 pokusech. V průběhu prvních deseti skupin (v prvních 250 pokusech) obdrží pokusná osoba určitý počet potvrzení (tónů bzučáku), avšak naprosto náhodně, takže jí příliš nepomohou dobrat se (neexistujících) pravidel, o nichž si myslí, že je musí objevit. V průběhu skupiny jedenácté a dvanácté (to znamená během následujících 50 pokusů) neobdrží pokusná osoba ani jeden tón; v poslední skupině (25 pokusů) zazní bzučák po každém zmáčknutí.

Představme si nyní sami sebe v této experimentální situaci: Po několika neúspěšných zmáčknutích se poprvé ozve bzučák. Protože však jednou z dalších podmínek je, že si nesmíme dělat žádné poznámky, musíme se nějak pokusit správné pořadí zopakovat. Tyto pokusy však vytrvale selhávají, až se najednou bzučák znovu ozve. Zdá se, že celá situace zatím nemá hlavu ani patu. Člověk si však postupně začne vytvářet určité domněnky, na kterých by mohlo něco být. Právě v tu chvíli mu to však celé zkolabuje (skupiny pokusů 11 a 12) a zpochybní se tím vše, na co až dosud přišel – ani jeden pokus není správný. Všechno se zdá být marné, dokud nepřijde rozhodující chvíle – od jistého okamžiku (skupina 13) má stoprocentní úspěch: takže řešení se přece jen našlo!

V tomto bodě je pokusným osobám prozrazena celá pravda o experimentu. Jejich víra ve správnost právě nyní vynalezeného řešení (stálo je takové úsilí) je ovšem tak neotřesitelná, že zprvu nemohou uvěřit pravdivé informaci o pokusu. Někteří se dokonce domnívají, že obětí klamu se nestali oni, ale vedoucí pokusu, nebo že nalezli dosud neobjevenou zákonitost v údajném chaosu v onom náhodném mechanismu, kterým se buďto spustil nebo nespustil tón bzučáku při zmáčknutí kontrolního knoflíku). Jiní, než se konečně přesvědčí o nekontingenci experimentu, se musí podívat na vícerukého lupiče z druhé strany (aby zjistili, že šestnáct tlačítek není vůbec na nic napojeno).

Nejkrásnější na celém pokusu je, že jasně vystihuje podstatu jednoho universálního lidského problému: Když po období dlouhého hledání a mučivé nejistoty konečně uvěříme, že jsme přišli na něco, čím si můžeme všechno vysvětlit, je zpravidla naše emoční reakce tak velká, že považujeme nesporná fakta, která odporují našemu vysvětlení, raději za nepravdivá nebo neskutečná, než abychom jim přizpůsobili své vysvětlení. Rozumí se samo sebou, že takovéto retušování skutečnosti může mít povážlivé důsledky pro naše přizpůsobení se skutečnosti.

Až příště budete do krve obhajovat nějaký vlastní názor, vzpomeňte si na tento experiment a ujistěte se, že jste se nestali obětí vašeho vlastního mozku :)

Vpravo dobrý, vlevo taky

Mějme typický blog, kde jsou články řazeny sestupně od nejnovějšího článku po nejstarší a tento seznam je rozdělený do několika stránek. Má být odkaz na starší články umístěný vpravo a na novější články vlevo, nebo naopak? To je otázka, která trápí české webdesignéry už nejméně od úterý.

Existují dva názorové tábory:

  1. Čteme zleva doprava, takže to co je “dál” by mělo být vpravo. A protože je seznam řazený sestupně, “dál” znamená starší články. A tedy odkaz na starší články by měl být vpravo.
  2. Časová osa se zpravidla kreslí zleva doprava, takže to co je starší je vlevo. A tedy odkaz na starší články by měl být vlevo.

Já osobně názorově patřím do prvního tábora, ale jako UI designér vím, že můj osobní názor nehraje roli. Můžete svůj názor podložit desítkami logických argumentů, ale jedinou roli hraje to, jak se chovají uživatelé (pozor, neplést s tím, co si uživatelé myslí – to je často v rozporu). Pomocí nástroje Clicktest jsem udělal takový rychlý UI test. Zobrazil jsem uživateli následující obrázek s otázkou:

Kam bys klikl pro zobrazení starších článků?

Testovaný wireframe

Testu se zúčastnilo přes 130 lidí, což sice není dost na to abych dělal nějaké obecné závěry, ale určitou vypovídací hodnotu to jistě má. Podívejte se na výsledek:

Výsledek testu

Ano, je to tak. Žádné jediné správné řešení neexistuje. Polovina lidí by odkaz čekala vlevo, polovina vpravo (ignorujme individua, co klikli někam úplně mimo :)).

A závěr? Je jedno, jestli odkaz na starší články dáte vpravo nebo vlevo. Ale o to důležitější je dát odkazům vhodné popisky. Například odkaz s textem Další články je v tomto případě naprosto nevhodný, protože je nejednoznačný a ani umístění na pravou stranu uživateli nijak nenapoví, jak ukázal test. V tomto případě mi přijde nejvhodnější odkazy explicitně pojmenovat Starší články a Novější články.

Prodávám NaKoncert.cz (prodáno)

Nakoncert.cz

Update: Děkuji za všechny nabídky. NaKoncert.cz jsem prodal firmě Tiscali Media. Věřím, že v jejich rukou má projekt velkou šanci na úspěch a další rozvoj.

Před více než třemi lety, jsem na tomto blogu představil web NaKoncert.cz. A nyní jsem se rozhodl jej prodat (pokud se najde vážný zájemce). Proč?

Pro ty co neznají NaKoncert.cz: jde o webovou službu, která informuje uživatele o koncertech jejich oblíbených kapel v jejich okolí. Slogan „Už žádný promeškaný koncert“ funkci webu docela dobře vystihuje.

S webem NaKoncert.cz jsem měl velké plány, spoustu nápadů jak web rozšířit a udělat službu ještě více zajímavější. Nicméně postupem času se mé priority změnily a já se začal věnovat jiným projektům a NaKoncert.cz se přesunul na druhou kolej. Od té doby stagnuje a to mě mrzí. Během těch tří let nevznikla žádná podobná služba a tak zůstává NaKoncert.cz svým způsobem unikátní. Podle mě má tato služba velký potenciál (jak pro uživatele, tak pro provozovatele), ale NaKoncert.cz je teprve na začátku cesty. A já nyní hledám někoho, kdo by měl zájem pokračovat v tom, co jsem já začal. Pokud nikoho takového nenajdu, tak web zastavím a možná někdy v budoucnu, když budu mít čas a chuť, spustím NaKoncert.cz 2. Ale to asi spíš ne.

A jak na tom NaKoncert.cz dneska je?

  • 56 155 pageviews za měsíc (průměr z posledních 3 měsíců)
  • 23 029 visits měsíčně (průměr z posledních 3 měsíců)
  • 10 031 zaregis­trovaných uživatelů
  • z toho 3 753 uživatelů si nechává každý týden posílat přehled koncertů emailem
  • většinu návštěvnosti tvoří neregistrovaní uživatelé z vyhledávačů.
  • ve vyhledávačích se NaKoncert.cz se zobrazuje mezi prvními výsledky na fráze jako koncerty v Praze, koncerty v Brně, Čechomor koncerty, Horkýže Slíže koncerty atd.

Co je konkrétně na prodej?

Celý projekt. To konkrétně znamená:

  • doména nakoncert.cz
  • kompletní zdrojové soubory
  • kompletní data (kapely, koncerty, uživatelé atd.)
  • celá idea a to včetně dosud nezrealizovaných plánů (rád případnému kupci popíši všechny nápady na vylepšení/roz­šíření, které mám zatím v „šuplíku“)

A kdo by o NaKoncert.cz mohl mít zájem? Podle mého buď někdo z hudební branže (vydavatelství, časopis, rádio atd.), kdo by přes tuto službu propagoval své produkty. Nebo někdo, kdo sice není z hudební branže, ale potřebuje oslovit danou cílovou skupinu (mladé lidi, kteří jsou ochotni za dobrou hudbu platit – chodí na koncerty). Případně někdo, kdo by celý projekt posunul dál a vymyslel pro něj funkční business model (placená registrace hudebních klubů, přeprodej vstupenek atd.)

Máte zájem? Pište na email@hellish.cz

Představení startupu Albumino.com

Dnes bych rád představil svůj nový startup Albumino.com

minulém příspěvku jsem popisoval důvody, proč nejsem spokojený s Flickrem a že jsem nenašel žádnou online fotogalerii, která by odpovídala mým představám. Začal jsem tedy psát svojí vlastní online fotogalerii, kterou bych dnes rád představil.

Jmenuje se Albumino.com a i když je stále ještě ve vývoji, některé její části vám již dnes můžu ukázat. V duchu Getting Real bude první verze naprosto jednoduchá – vytvoř album, nahraj fotky, pošli kamarádům odkaz na prohlížení. Až bude tato „primitivní“ verze perfektně fungovat, začnu přidávat další plánované funkce (jako např. popisky fotek, komentáře atd.)

Dnes vám představím dvě základní části Albumina – portfolio a prohlížeč (zatím jsem nepřišel na lepší název).

Portfolio

Portfolio je vlastně seznam alb, ze kterého se uživatel může prokliknout do libovolného alba. Každé album je reprezentováno takovou mozaikou z fotek (tzv. teaser), takže si lze vcelku rychle udělat představu jaké fotky album obsahuje. Pravá část je vyhrazena pro osobní informace. Teď se tam zobrazuje informace o tom, s čím fotím. Později tam mohou přibýt informace o fotografovi atp. Každý uživatel bude mít své portfolio na pěkné krátké adrese. Např. moje portfolio (žádné jiné zatím na Albuminu není) si můžete prohlédnout na hellish.albumi­no.com

Portfolio

Portfolio

Prohlížeč

Prohlížeč slouží k - wait for it - prohlížení fotek. Kdo znáte flashový slideshow prohlížeč Flickru bude vám prohlížeč Albumina velice povědomý. Až na to, že tento prohlížeč fotek není ve flashi, ale je to „obyčejný“ javascript. Přecházet mezi fotkama lze i pomocí klávesnice a celé album lze pustit jako slideshow.

Prohlížeč

Prohlížení fotek

Design jsem se snažil udělat minimalistický, aby co nejméně rušil a aby dal co nejvíce prostoru tomu nejdůležitějšímu, tedy fotkám.

Název Albumino byl původně jen pracovní, ale časem jsem si na něj zvykl a docela se mi zalíbil. Navíc má všechny důležité vlastnosti správného názvu: přesto, že jde o neexistující slovo, tak se snadno pamatuje, snadno se diktuje, není s ničím zaměnitelný a dá se z něj vytušit, čeho se služba týká.

Z technického hlediska by mohlo být zajímavé, že aplikaci píši ve výborném php frameworku Nette a že fotky jsou uložené na Amazon S3.

Někdy v únoru bych chtěl pozvat několik beta testerů a odladit/dodělat ty nejzákladnější funkce, takže počítám, že první veřejná verze by mohla být dostupná tak v dubnu.

Těším se na vaše názory. Předem díky za jakýkoliv komentář.